Přetrvávání astmatu

Perzistence astmatu označuje závažný astmatický záchvat, který je při konvenční léčbě neúčinný a obvykle trvá déle než 12 hodin. Přetrvávání astmatu není nezávislým typem astmatu, ale jeho patologické a fyziologické změny jsou závažnější. Pokud je jeho závažnost podceněna nebo není vhodná léčba, existuje často riziko úmrtí. Údaje o pitvě z úmrtí na astma ukazují, že nejvýznamnější abnormalitou je nadměrná inflace plic, která je způsobena zadržováním vzduchu způsobeným difúzní obstrukcí dýchacích cest. V dýchacích cestách je široká škála hlenových zátek, která se skládá ze hlenu, odlupovaných epitelových buněk a zánětlivých buněk, a někdy tvoří malé průdušky a její rozvětvené odlitky. Stěna dýchacích cest je zahuštěna, s velkým počtem infiltrací eosinofilů, hypertrofií a hyperplázií hladkých svalů a submukózních žláz. Hlavním projevem perzistence astmatu je dušnost, většina pacientů umí plivat pouze slova, tachykardii, hyperinflační plíce, sípání, asistovanou kontrakci dýchacích svalů, liché pulsy a pocení. Diagnóza perzistujícího astmatu vyžaduje vyloučení kardiogenního astmatu, CHOPN, obstrukce horních cest dýchacích nebo cizího tělesa a plicní embolii. Nejobjektivnějšími ukazateli pro měření stupně obstrukce dýchacích cest jsou: PEFR a / nebo FEV1. Klinické indikace naznačující, že astma je kritické, je to, že stav je při odpovídajícím léku stále horší; dušnost ovlivňuje spánek a řeč, napomáhá dýchání svalové kontrakce; změny ve vědomí; pneumotorax nebo mediastinální emfyzém; tepová frekvence 120krát / min; respirační frekvence 30krát / min; lichý pulz 2,4 kPa (18 mmHg); FEV10,5L; FVC1L; PEFR120L / min; PO28,66 kPa (65 mmHg); PCO2 je vyšší než obvykle.

Materiál na této stránce je určen pro obecné informační účely a není určen k tomu, aby představoval lékařskou radu, pravděpodobnou diagnózu nebo doporučenou léčbu.